"Venku se s dětmi snadno sblížíme," říká pedagožka Andrea Tláskalová
9. 5. 2018

Andrea Tláskalová vyučuje první stupeň na ZŠ J. V. Sládka ve Zbirohu na Plzeňsku. Se svým žáky se připojila také do Měsíce školních zahrad; její inspirativní nápad na pokus s vodou na školní zahradě, který sdílela na Facebookové skupině Školní zahrada, jsme ocenili jako nejnápaditější aktivitu prvního týdne. Proč se vydala cestou učení venku? Přečtěte si krátký rozhovor a podívejte se, jak vypadá její výuka "naživo" díky videu, které vzniklo v rámci programu vzdělávacího centra Tereza Les ve škole. 

Mé první poznání bylo takové, že se děti venku stávají dětmi! Stávají se z nich radostné, nadšené, rozpustilé děti. Venku se s dětmi velice lehce sblížíme.

K učení venku jsem se rozhodla, protože ráda učím přirozeně, a učit venku mi dává smysl. Příroda je pro děti přirozené prostředí, o které jsou podle mých zkušeností v současnosti ochuzeny.

Nejraději děti venku jen tak „řádí a hrají si“, a to právě proto, že se jim těchto činností přirozeně nedostává v jejich volnu. Učit se rády chodí na zahradu a do lesa, kde je nejvíc baví bádání, objevování vzájemných vztahů v přírodě. Při bádání přirozeně propojují dřívější znalosti o přírodě s novými. Důležitou roli zde hraje i harmonie životního prostředí, která děti přirozeně kultivuje.

Zpočátku je nutné předpokládat větší nepozornost dětí, které se méně často ve svém volnu dostanou ven a jsou zvýšeně citlivé na podněty okolí. Po čase si i tyto děti na učení venku zvyknou a pozornost se zvyšuje.